Už od malička si ho každý dobíral pro jeho výšku. Že prý zkrátka není dost vysoký na to, aby se dostal do NHL, tedy ligy, jenž byla svého času typická svou tvrdou hrou. Častokrát musel snášet posměšné výrazy na jeho osobu a neustále mu bylo do hlavy vnášeno, že na NHL může zapomenout.

Jenže malý kanaďan házel podobné věty a názory za sebe, měl svoji hlavu. Byl přesvědčený, že tvrdou dřinou a disciplínou je schopný si splnit svůj velký sen. Jako malý hrál v různých univerzitních soutěžích (QAAA, CJHL, ECAC, IHL). A už na této úrovni si vedl více než dobře. Vůbec nejplodnější sezónu prožil hned první a jediný rok v Laval-Laurentides, kde za 42 zápasů stihl nastřádat vynikajících 103 bodů (29 gólů, 74 asistencí).

Kromě statistických úspěchů byl téměř se železnou pravidelností nominovávan do All-star týmů a v roce 1995 získal dokonce ocenění hráče roku v tamní ECAC lize, kde působil jako hráč Univerzity ve Vermontu.

Právě ve Vermontu strávil jako junior nejvíce času a stihl za něj odehrát čtyři sezóny. Čekalo se tak, že si ho některý z generálních manažerů při draftu vybere. Jenže po sedmi kolech Martin St.Louis své jméno neslyšel. To, co by pro mnohé hokejisty bylo obrovskou ránou do psychiky, ale St.Louise paradoxně nakoplo. Začal na sobě ještě více pracovat, nechtěl se smířit s tím, že se do NHL nikdy nepodívá a chtěl všechny týmy přesvědčit, že udělaly velkou chybu, když hráče se šestadvacítkou na zádech nevybrali.

Skutečně netrvalo dlouho a mrštného kanaďana si všimlo Calgary. V únoru 1998 se St.Louis stal oficiálním členem Flames, když s tímto klubem podepsal smlouvu jako volný hráč. Co se mohlo zdát jako osobní vítězství, se později ukázalo jako špatný krok. Calgary sice podepsalo s rodákem z Quebecku smlouvu, ale příležitost se prosadit tento muž vlastně nedostal. První sezónu strávil St.Louis na farmě v Saint John, kde ale předváděl spíše průměrné výkony.

A ačkoliv se v sezóně 1998/99 podíval do NHL, bylo to pouze na 13 zápasů. S bilancí dvou bodů za gól a asistenci opět celou příští sezónu strávil v AHL. A i když následovalo zlepšení, celý proces se opakoval znovu. Nebylo tak divu, že po vypršení tříletého nováčkovského kontraktu o něj klub ztratil zájem.

Situace využila Tampa Bay a s hráčem podepsala smlouvu. Těžko říct, zda měl generální manažer Lightning pouze šťastnou ruku, nebo viděl v tomto hráči budoucího osobnost a lídra týmu. Každopádně St.Louis se okamžitě chytil v A týmu a na farmu se už nikdy nepodíval. První tři sezóny v Tampě se hbitý kanaďan spíše rozkoukával, ačkoliv 70 bodů z 82 zápasů v sezóně 2002/2003 byl také parádní počin.

O rok později byl ale Martin St.Louis součástí něčeho velkého. Spousta hráčů v Tampě dozrálo. Klub měl v brance Chabibulina, jenž v té době chytal na vrcholu svých možností a hráči jako Andreychuk, Sarich, Lecavalier nebo Richards slibovali lepší zítřky. Po rocích, kdy Tampa Bay plnila pouze roli otloukánka ligy, přišla famózní sezóna. A změna byla od prvního momentu vidět i na St.Louisovi, který zjistil, kam až sahají jeho schopnosti a možnosti.

V základní části si připsal 94 bodů, což mu stačilo na zisk Hart Trophy. V play-off pak přišla perlička v podobě zisku Stanleyova poháru, když Tampa vyřadila ve finále v sedmi zápasech Calgary Flames. Ano, tedy celek, který St.Louisovi nedal šanci se prosadit. Příběh o kanaďanovi, jenž se tak pomstil svému bývalému zaměstnavateli, tak dostal zcela nový rozměr.

Že šlo o vyjímečný ročník, se potvrdilo o pár let později, když se Tampa nedokázala probojovat ani do play-off. V podprůměrném týmu si ale držitel zlaté medaile z mistrovství světa udržoval skvělé statistiky. V sezóně 2006/07 dokonce překonal svůj osobní rekord v počtu nasbíraných bodů a navýšil jej na 102 bodů. Tento zápis dosud nepřekonal.

Jenže po mizerných sezónách jeho produkce přece jenom mírně klesala, jelikož neměl vedle sebe kvalitní spoluhráče. Doplácel na rošády majitelů klubu, kteří svými manažerskými tahy mužstvu spíše ubližovali. Nízká umístětní v základní části ale měla za následek brzké volby v draftu. V sezóně 2008/2009 volila Tampa dokonce jako první a zvolila si jedničku draftu Stevena Stamkose.

Tento tah se později ukázal pro celý klub i pro St.Louise jako klíčový. Nováčkovskou sezónu Stamkos spíše protrpěl. S pomocí Martina St.Louise, který mu pomáhal jak ve hře, tak v osobním životě, se ale rychle zvedl a později s ním vytvořil jednu z nejúdernějších dvojic v NHL. Kanadský veterán, jenž už oslavil 36. narozeniny tak našel nový impuls a po boku Stamkose znovu pookřál.

St.Louis byl vždycky spíše nahrávač. Stamkos je přitom vyhlášený střelec. Není tak divu, že si tito dva hráči spolu sedli. Přitom je od sebe dělí těžko uvěřitelných 15 let. Je až s podivem sledovat St.Louise, jak odporuje přírodě. Ve 36 letech spousta jeho vrstevníků začalo uvažovat o konci kariéry a ti co ještě v lize působí, mají většinou svá nejlepší léta dávno za sebou. Držitel Hart Memorial Trophy, Art Ross Trophy a Lester B. Pearson Award (všechno sezóna 2003/2004) však hraje stále stejně dobře, ne-li ještě lépe.

Jeho pohyby a rychlost na ledě by mu mohl závidět leckterý dvacátník. Martin St.Louis je skutečně jak dobře zrající víno a zdá se, že v National Hockey League se ještě bude prohánět pěknou řádku let. Příběh o hráči, který navzdory kritice k jeho tělesným indispozicím získal  Stanley cup, tak ještě nekončí, píše další kapitoly. Ale už teď je jasné, že neskončí jinak, než splněným snem.