Cesta trnitá, ale krásná, nad hlavami Čechů se vynášel pohár mistrů světa!
Přitom se vše odehrávalo v režimu, který před námi nastolila reprezentace z let 2007,2008,2009 a neposlední řadě také na olympiádě. Scénář byl totožný. A po prohře s Norskem nálada v Česku ještě více zhoustla. Na programu byl zápas proti Kanadě. Málokdo věřil, že český výběr má vůbec šanci se soupeřem držet krok, natož přívést domů nějaký bod. Ale tu se ukázalo naše české srdce poprvé. Přitom to byla Kanada, která se ujala vedení a diktovala tempo hry. Následovalo ale rychlé vyrovnání a poté již relativně jasná režie v podání českých barev.
Česká republika porazila Kanadu 3:1 !!! Pro nás vlastně Play-off začalo tímto zápasem mnohem dřív, než kterémukoliv jinému týmu. A nervák šel do dalšího rozzuzlení. Porazili jsme Lotyšsko. Týmu, kterému reálně hrozily boje o udržení se prodral do čtvrtfinále! Souboj s Finy měl být odplatou za vyřazení ze čtvrtfinále olympijských her. Podařilo se! Infarktní zápas dotáhli naši svěřenci do nájezdů, kde si české ručičky bravůrně poradily a hráči slavili postup do semifinále stejně radostně, jako by právě vyhráli titul.
Oslavy to nebyly poslední. Ačkoliv blíž vyřazení už snad ani nejde, síla našeho celku byla v semifinále opravdu tvrdě odskoušena. Švédi jedovatě kousali, byli nebezpeční a a ž do poslední minuty byli v zápase jako vedoucí tým. Srdce každého fanouška u televizních obrazovek, v hospodách a nakonec i na samotném stadioně dostalo pořádně zabrat, pro slabší povahy reálně hrozil infarkt. Poslední buly před sirénou, do konce zbývalo něco přes 13 sekund, když tuhle se puk ocitá za bránou Švédska, zázračným způsobem se kotouč odráží ze skrumáže těl mezi kruhy, kde se ocitl jako první Karel Rachůnek a bombou z mezikruží srovnává a posílá zápas do prodloužení přesně 7 sekund před koncem !
Kdo by tomu věřil? Celá republika byla rázem na nohou, každý pevně věřil, že zápas vyhrajem. Opět došlo na nájezdy. Díky chladnému Vokounovi a technicky zdatným hráčům Česka se po pár sériích začal psát další medailový úspěch, slavil se postup do finále.
Ve finále na nás čekal ten nejlepší z nejlepších. Ač by se pozitivní euforie dala v naší zemi krájet, i přes tento fakt zůstala řada fanoušků skeptická, Rusko bylo přeci jen na jiné úrovni. Začátek zápasu ale vyšel přímo z pohádky, po 20 vteřinách se ujali naši vedení, když po nahrávce Jágra skóroval do trestuhodně odkryté klece jakub Klepiš. Rusko toto ještě více dozdráždilo, ale do třetiny se stav neměnil.
Jak už zde bylo několikrát psáno, čeští hráči disponovali svou odhodlaností, vůli a bojovností. K vedení 2:0 sice pomohla srážka dvou rusů včetně Ovečkina, na to se už ale historie neptá. Rusko sice v samotném závěru z hokejky Dacjuka snížilo, to bylo ale z jejich strany vše, jelikož na druhé straně hřiště stála česká zeď, Tomáš Vokoun si ze svých chráničů postavil před bránou pořádný beton. Češi tedy po 5 letech znovu slavili titul mistra světa. Na samotný vrchol vstanul tým, který porazilo Norsko se Švýcarskem a hrozily mu boje o udržení.
4eský výběr dokázal porazit Rusy, kteří před nimi 46 zápasů v řadě na mezinárodní scéně neprohráli !!! V roce 2008 a 2009 slavili právě oni onu slavnou výhru ve finále a moc snili o proslulém Triple Gold Clubu. Tento kuriózní triumf drží právě jako jediní čeští hráči a jako strážci svého trimfu si ve finále nenechali tento cenný titul vzít.
A čím, že to světovou hokejovou velmoc porazili? Srdcem! Rusové, ač měli v kádru sebelepší superhvězdy, se nedokázali po celý šampionát skloubit v jeden pevný tým tak, jako právě ten náš. K zisku poháru na mistrovství světa tým potřebuje vždy také dávku štěstí, bez kterého to nejde. Ze smůly, kterou si naši hráči vydobili v posledních letech dost a dost je to konečně vzpomínka, na kterou budeme ještě hodně dlouhou dobu vzpomínat....